Češi jsou druzí na světě v počtu chat na obyvatele

Češi jsou národem chatařů. V jejich počtu na obyvatele nás ve světě předčí pouze Švédové. Přitom podle sociologů a psychologů mělo právě chataření po roce 1989 úplně zaniknout. Ale stal se pravý opak. Jak je to možné? Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Chaty a chataření nejenže nezanikly, ale naopak zájem o ně roste. V České republice proběhlo oficiální sčítání chat a objetů určených k rekreaci v roce 1991. Tehdy podle evidence bylo k rekreaci určeno téměř 400 tisíc objektů. A jak dopadlo sčítání za deset let - v roce 2001? Počet rekreačních objektů vzrostl na více než 432 tisíc a počty stavebních povolení dále rostou. Jak uvedl psycholog Karel Humhal, chataření má v Česku dlouhou tradici.

"Chataření se historicky vytvořilo někdy v dobách první republiky, kdy lidé u nás asi poprvé pocítili silnější potřebu vyjíždět z měst do přírody a začali budovat trampské chaty, které byly velice jednoduché a sloužily pouze k tomu, aby se v nich dalo v přírodě přespat. Takové chaty jsou vidět dodnes třeba kolem Sázavy. Ty se diametrálně liší od paláců, které byly později budovány třeba kolem přehrad."

Začátkem 90. let se počítalo s tím, že s chatařením je v Česku amen. Soudilo se, že chaty byly projevem totality, kdy lidé utíkali z měst, protože neměli jiné možnosti realizace. Ekonomové se domnívali, že v době, kdy se začne rozjíždět podnikání, zájem o chaty zanikne. Dalším argumentem proti chataření bylo otevření hranic. Odborníci předpokládali, že zejména mladí se už nedají strhnout k tomu, aby na víkend města opouštěli v kolonách aut v neděli se zase přecpanými silnicemi vraceli. Vývoj však celou prognózu postavil na hlavu. Příčin je několik. Především podle ekonomů byl nereálný fakt, že všichni Češi začnou podnikat. Svoje hraje i životní stres a další důvody, dodává psycholog Humhal.

"Dneska si myslím, že rozvoj chataření padá na vrub také tomu, že někteří lidé si finančně polepšili a když přemýšlí o tom, do čeho investovat, tak se jim jeví investice do rekreačního bydlení jako jedna z nejvýhodnějších. Také řada lidí počítá s tím, že až zestárnou, mohou v podobných obydlích spokojeně trávit konec života. Řada těch chat je upravena tak, že je možné je celoročně obývat."

Myslíte, že lidé berou dnes chaty - často s bazény - také jako otázku prestiže?

"Určitě. Kdo by se nechtěl vyrovnat ostatním. V paneláku těžko uděláte bazén, pokud nemáte celé patro, tak když je to možné na chatě, proč ne."

Proč si myslíte, že všichni odborníci předpokládali na počátku 90. let, že tento chatový fenomén zanikne?

"Tam hrála roli hlavně skutečnost, že se začala stavět satelitní městečka kolem Prahy. Odborníci předpokládali, že když lidé získají možnost bydlet kvalitně třeba v rodinných domcích, tak je to jednak uspokojí, navíc bydlení v domcích je přece jenom nákladnější než bydlení v panelových bytech a proto, že lidé ztratí zájem o chaty. Ale já si na jedné straně myslím, že tak, jak se budují satelitní sídliště, tak je to jakási obdoba těch panelových sídlišť a nezajišťují potřeby, které uspokojuje pobyt v přírodě. Také řada lidí má potřebu se během víkendu odreagovat a nebýt v tak intenzívním kontaktu s druhými lidmi. A chaty přeci jenom tohle uspokojují víc a nebo umožňují to, že si tam člověk může víc vybírat kontakty, než někde v místě bydliště."

Také možnost levné rekreace pro děti je rozhodujícím faktorem, proč i mladí lidé chaty dodnes nezatracují. Možnost přes dva měsíce se v létě na chatě vyřádit, doplňuje dovolené u moře. Jediné, co brzdí ještě větší rozmach chat, je cena pozemků a jejich dostupnost.