Z rozhlasového archivu Před 45 lety byla akademiku Heyrovskému udělena Nobelova cena za chemii

Jaroslav Heyrovský Akademik Heyrovský je první český laureát Nobelovy ceny za chemii. Je objevitelem polarografie, mužem, který svému objevu zasvětil život. Už ve dvaatřiceti letech byl jmenován mimořádným profesorem na přírodovědecké fakultě, to bylo v roce 1922 - ve stejném roce, kdy poprvé publikuje výsledky svého objevu. Nová metoda umožňuje poznání i těch nejnepatrnějších částí tehdy zkoumaných roztoků. Je to vlastně grafické znázornění přesných hodnot složení zkoumané látky.

"Od počátku polarografie v roce 1922 jsme zaznamenávali pokud možno všechny práce, které byly u nás i v zahraničí uveřejněny. Za 40 let trvání polarografie jich vyšlo kolem 13 tisíc, mezi nimi na 50 učebnic v 16 jazycích."

říká akademik Heyrovský, který byl také zakladatelem Polarografického ústavu. Jedním z jeho spolupracovníků byl akademik Antonín Vlček, který ústav později vedl. V roce 1987 vzpomínal na svého učitele takto:

Jaroslav Heyrovský "Jeho takovým základním mottem bylo, že během dne se má experimentovat a studovat se má večer a v noci. Sám chodíval do ústavu kolem osmé hodiny ráno a vyžadoval od svých spolupracovníků už jako studentů, abychom byli přesně v 8 hodin na pracovišti. Odcházel kolem sedmé večer a s oblibou po šesté hodině procházel laboratoře a díval se, co děláme. V podstatě jsme taky odcházeli kolem té sedmé hodiny až po něm. A když někoho z nás hledal kolem půl sedmé večer a nenašel nás, tak druhý den ráno přišel a ptal se, co jsme měli tak důležitého, že jsme museli tak brzy odejít. Nedá se říct, že by byl pedant, ale tak nějak předpokládal, že všichni mají to zaujetí pro tu práci a vědu asi ve stejné míře jako měl i on."

Profesor Heyrovský zdůrazňoval letité vědecké heslo Pracuj, uzavři, uveřejni. Když mu občas zůstala vzácná volná chvíle, věnoval se sportu, v mládí byl horolezcem, s kolegy a studenty na výletech nevynechal ani fotbal a večer obvykle přišly na řadu parodie na vědecké přednášky. V pásmu Československého rozhlasu v roce 1959 popisuje František Gel vzpomínky na interview s Jaroslavem Heyrovským.

"Když ve skromném vyprávění nastala přestávka, vzchopil se reportér k otázce, kterou si předsevzal a na kterou si jaksi netroufal:
- Pane profesore, mými nehodnými ústy se vás ptají světové dějiny, když
jste objevil zásadu kontantního odporu sloučenin, byl jste si vědom dosahu toho objevu?
- Ne odpovídá bez vteřinky přemýšlení profesor Heyrovský.
- A na co jste tedy myslel?
- Řekl jsem si, tady je něco, s čím si pohraju. Víte, když člověk na něco přijde, to je jako když najdete v písku hrudku zlata. Říkáte si, pozor to by mohlo být naleziště a ryjete v tom písku dál. A tak z toho byla nakonec polorografie."