Oslovit Zachea aneb úvahy z kostela Nejsvětějšího Salvátora

Oslovit Zachea aneb úvahy z kostela Nejsvětějšího Salvátora

V předchozích dílech knihovničky Rádia Praha jsme vám představili dvě knihy katolického kněze Tomáše Halíka - Ptal jsem se cest a Co je bez chvění, není pevné. Obě knihy se staly během posledních let nakladatelsky velmi úspěšné, poslední jmenované se prodalo už více než třicet tisíc, což je v ČR v oblasti duchovní literatury zcela výjimečné. Podle recenzentů Halík umí oslovit čtenáře, kteří rádi čtou odbornou literaturu podanou populární formou. Jeho poslední kniha pravděpodobně přitáhne i další skupinu čtenářů. A to jsou Zacheové moderní doby. Kdo to jsou?

Zatím poslední kniha Tomáše Halíka nesoucí titul Oslovit Zachea přišla s něčím, co tu opravdu dlouho nebylo. Katolický kněz vydal svá kázání, která pronáší k věřícím v kostele. Kázání, jak jistě víte, se většinou váží k novozákonnímu textu evangelia.

"Kázání je i po stránce literární neobyčejně zajímavý útvar. Umožňuje spojovat patos a humor, filozofickou meditaci s nějakou ostrou poznámkou na okraj doby. Směřuje k určitému typu posluchačů."

Vysvětluje Tomáš Halík. V knize jsou do textu přepsané i další promluvy k různým slavnostním příležitostem jako jsou pohřby, svatby nebo jiné. "Oslovit Zachea však není soubor kázání, který by snad měl sloužit jako příručka pro čekatele na kněžské svěcení, nebo přehled toho, o čem se mluví v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze," brání se autor. Oslovit Zachea jsou na sebe navazující úvahy na téma "hledání duchovního života". Přitom autor nenabízí jednoduchý návod, naopak v duchu svých předchozích knih vyzývá čtenáře k vnitřnímu nesouhlasu, pochybování nad věcmi až příliš běžnými. Ty pak staví s pomocí biblických textů do nových souvislostí.

Citace z knihy Oslovit Zachea:

"Bible na jednom místě mluví o Božím smíchu, v žalmu druhém. Píše se tam o Hospodinově smíchu nad modlami, které proti němu vztyčila pošetilá pýcha mocnářů. Podle mého hlubokého přesvědčení opakem víry není ateismus, mnohé z toho, co nazýváme ateismem, jen kriticky a prospěšně očišťuje víru od jejích karikatur a pokleslých forem. Opakem, protikladem a hlavním nepřítelem víry je pověra, modloslužba. Modloslužbě propadá ten, kdo bere vážně něco, co si takovou vážnost nezasluhuje. Peníze, politika, sex, kariéra, moc - to všechno má jistě v životě svou váhu. Ale kdo tomu propůjčuje vážnost poslední a nejvyšší, kdo si z toho dělá boha - neboť podle Martina Luthera Bůh je pro nás to, čemu prostě přikládáme nejvyšší význam -, kdo se na to fixuje a připoutává, ten začíná být otrokem. Umíme-li se tomu však zasmát, jsme na cestě od model k onomu prostoru svobody, kterému říkáme víra. Víra je důvěra v to, co tvoří základ a hlubinu života a co je důvěry, lásky a naděje skutečně hodné."

Citovali jsme z knihy Tomáše Halíka Oslovit Zachea.

Koho chce vlastně autor oslovit? Podle Halíka jsou Zacheové moderní doby zvědaví, ale zdrženliví pozorovatelé slavnosti Života. Sami se však skrývají, vysvětluje Halík.

"Oslovuji ty, které jsem nazval Zacheové moderní doby. Titul Oslovit Zachea je narážkou na biblický příběh, kdy Ježíš procházel Jerichem. Ve větvích fíkovníku ho skrytě pozoroval maličký vrchní celník. Ježíš k němu přišel, oslovil ho jménem a řekl mu, že chce jíst v jeho domě. Ten člověk byl jím tak zasažen, že změnil život. V prvním textu, který je uveden v této knížce, to byla promluva, o kterou jsem byl požádán na půdě českého parlamentu před Vánoci v roce 1995, kde jsem citoval tento příběh. Řekl jsem, že když u nás po dlouhém útisku mohli křesťané svobodně vyjít do veřejného prostoru, tak si všímali těch, kteří jim tleskali, všímali si těch nemnoha, kteří jim ještě hrozili pěstí, ale možná přehlédli, že stromy okolo byly plné Zacheů. Že se tam skrývali lidé, kteří byli zvědaví, otevření, ale zároveň si potřebovali zachovat odstup a nadhled. Nemohli se beze všeho zařadit do zástupu starých nebo zbrusu nových věřících, možná měli máslo na hlavě, pocit viny jako ten celník, mnoho motivů mohlo být v hlavách těchto moderních Zacheů. A církve podle mého názoru nedokázaly oslovit tyto Zachee."

Kniha Oslovit Zachea, tedy promluvy pronesené, jak se říká "z patra", a to Halík umí, působí autenticky, nenuceně a přirozeně, nabízí příjemnou formou krátké úvahy. Podle autora mají oslovit lidi, kteří často nahlíží do kostelů, jednou za rok zajdou na vánoční půlnoční mši, zajímají se o křesťanství, ale mají pocit, že víra v Boha je jim na hony vzdálená.

"To je možná i moje osobní poslání - oslovovat tyto lidi, nejen ty věrné z křesťanského stáda, nejenom být misionářem v tom klasickém smyslu, ale oslovit lidi, kteří si chtějí zachovat určitý odstup od tradičního křesťanství, kteří nezdomácněli v církevních lavicích. I tito lidé jsou otevření pro duchovní věci. Je třeba je oslovit specifickým způsobem. A to je hlavním tónem promluv shromážděných v této knížce."

Citace z knihy Oslovit Zachea:

"Zkusme se zastavit u tradičního 'jsi prach a v prach se obrátíš'. Co se tím říká o člověku? Není to jistě všechno, co křesťanská víra říká o člověku. Nedávno, o Vánocích, jsme hovořili o velikosti a důstojnosti člověka, dnes však vidíme druhou stranu mince, druhý pól. Poselství evangelia zná oba tyto póly. Jeden chasidský rabín radil svým žákům: V jedné kapse noste cedulku s nápisem 'kvůli tobě byl svět stvořen' a v druhé s nápisem 'jsi prach a popel'. Obojí je pravda. Podobně Pascal kdysi prohlásil, že křesťanství je náboženství paradoxu, protože zároveň zvěstuje lidskou velikost i lidskou ubohost. Učením o lidské ubohosti chrání před pýchou, a hlásáním jeho velikosti ho chrání před zoufalstvím."

Píše Halík v knize Oslovit Zachea, která vyšla v nakladatelství Lidové noviny. Kniha je rozdělena na Příležitostné promluvy a oddíl nazvaný Postila, tedy Salvátorská kázání. Poměr je nesrovnatelný. Výbor kázání vyplňuje téměř čtyři sta stran, ostatní se dělí o necelých sto stran. Nutno tedy na závěr dodat, že kniha by jen těžko vznikla bez Františka a Květy Roznětínských a Hany Bolkové, kteří kázání po léta nahrávali a přepisovali z magnetofonových nahrávek.