Cestujeme po Česku Nové Město nad Metují - perla českých renesančních měst

Při příchodu k zámku nás přivítaly zvony a v okně bytu současných majitelů si nás prohlížel pes, který jako by z oka vypadl Maxipsu Fíkovi z večerníčků pro děti. Centrum města společně se zámkem leží na skalnatém ostrohu, kolem kterého teče ze tří stran řeka Metuje.

"Původně to byl hrad, který měl za úkol strážit dřevěné renesanční město. To však v roce 1526 vyhořelo a Jan Černčický panství prodal. Na zámek se dostává významný rod Pernštejnů, kteří byli natolik bohatí, že si mohli dovolit pozvat italské architekty, kteří město i zámek vystavěli znovu z kamene,"

uvedla na nádvoří zámku Veronika Lapšová. Díky Pernštejnům se tak město zařadilo mezi perly českých renesančních měst. Domy na náměstí mají podloubí a historické centrum města vypadá jako z pohádky.

Po porážce stavovského povstání bylo panství Pernštejnům císařem zabaveno. Lacino ho v v dražbě získal Albrecht z Valdštejna. Nové Město nad Metují však nezapadalo do komplexu jeho panství a tak ho po roce směnil s Marií Magdalénou Trčkovou z Lípy. A právě tato žena se při nočních prohlídkách zjevuje na chodbách zámku jako černá paní - 'Zlá Manda'.

"Říká se o ní, že byla hrozně zlá, že třeba sekala psům nohy, aby nemohli běhat v lese za zvěří. Za její vlády tady vzniklo rozsáhlé povstání poddaného lidu. Zasypalo to tady několik lidí, kteří se dosud nenašli a ona za trest tady musí bloudit po zámku. Dokud ty lidi nenajde, tak bude strašit."

I na nedalekém Opočně se o Marii Magdaléně vykládají hrůzyplné historky. Prý tu během povstání v roce 1628 vzbouřencům nechávala uřezávat nosy a uši. Později tu vládl její syn Adam, který byl spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu zavražděn za údajné proticísařské spiknutí. A jak někdy ve středověku bývalo, zámek získal ten, kdo se na vraždě podílel - skotský šlechtic Walter z Leslie. Jeho rod však časem vymřel a zámek chátral.

"Byla tady různá skladiště, sýpky na obilí a jednu dobu i městský chudobinec. Teprve v roce 1908 zchátralý zámek koupili bratři Josef a Cyril Bartoňovi, kteří ho za pomoci českých a slovenských architektů nechali přebudovat na velice moderní sídlo. Zámek byl znárodněn po roce 1948. Nyní zde majitel bydlí, ale většina interiérů je i nadále přístupná veřejnosti."

Právě za Bartoňů získal zámek v Novém Městě nad Metují svoji dnešní podobu a to díky vynikajícím architektům té doby - Dušanu Jurkovičovi a Pavlu Janákovovi. Zrodilo se tu moderní sídlo ve stylech secese, art deco, kubismu a funkcionalismu. Současně tu byla restaurována výzdoba z časů renesance a baroka. Zámek byl také vybaven technickými vymoženostmi, jako je vodovod, ústřední topení, elektřina, telefon a jídelní a osobní výtah. Dříve tu stával i panský pivovar, kde byl sládkem otec slavného skladatele Bedřicha Smetany.

"Poté, co se jeho rodiče přestěhovali do Litomyšle, kde se Bedřich narodil, se sem vraceli za svými příbuznými a právě tady se Bedřich zamiloval do Luisy, dcery svého bratrance. A tady pro ni složil známou Luisinu polku. Tento pivovar byl zbořen v roce 1930 a na jeho místě teď před zámkem stojí pomník."

Bartoňové výrazně přispěli k rozvoji města. Dá se říci, že nejúspěšnějším členem rodiny byl pradědeček dnešního majitele, Josef Bartoň. Začínal jako tkadlec v chalupě a vypracoval se až na majitele textilní továrny v Náchodě. Oceněním bylo v roce 1912 povýšení do šlechtického stavu, tehdy začali Bartoňové používat přídomek z Dobenína. Bartoňovi zámek vlastnili do znárodnění v 1948. Rodina pak žila v emigraci v Kanadě. Syn Josef Marian Bartoň-Dobenín získal majetek zpět v rámci restitucí.

Když procházíte zámkem, máte pocit, že jste ve dvou zcela rozdílných objektech. První patro je renesanční. Jsou tu krásně zdobené sály s nízkými klenutými stropy a téměř dvoumetrovou tlouštkou zdi. Jako reprezentační místnost tu slouží velká pracovna.

"Na její výzdobě se podílely dvě české umělkyně. Z dílny textilní výtvarnice Marie Teinitzerové pocházejí ručně tkané tapisérie na stěnách a koberec. Druhou umělkyní je Helenou Johnová a jsou tu její keramické práce, především velký zelený krb. Na něm zachytila symboly textilní výroby člunek a vřetánko - jsou to symboly majitelů Bartoňů, kteří právě na textilní výrobě založili svůj majetek."

Jak dodala Veronika Lapšová, zámek uvítal i zajímavé hosty. Některé z nich zachycují portréty od Maxe Švabinského. Byl tu například Karel Kramář, královéhradecký biskup Josef Doubrava, František Palacký nebo Alois Jirásek. Noc tu strávil v roce 1926 i prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Druhé patro zámku je zcela odlišné. Jsme v době baroka, kdy tehdejší vlastníci zámku udělali ze tří pater dvě.

"Ve všech místnostech druhého patra se dochovaly nástropní malby. Vznikly po roce 1650 a zhotovil je český malíř Fabián Václav Harovník. Všechny zachycují různé výjevy z řecké a římské mytologie."

Když Bartoňovi zámek začátkem 20. století koupili, hradil celou renovaci Josef Bartoň sám. Architekti pracovali s prvotřídními materiály a špičkovými umělci a dodavateli své doby. Protože původní barokní práce prováděli Italové, architekt Jurkovič si k práci pozval na sedmdesát italských dělníků a zedníků. Zámek se tak postupně probouzel opět do doby Waltera z Leslie a Rudolfa ze Stubenberku. Celý zámecký komplex, který před opravami spíše připomínal rozlehlý činžovní dům, se stal opět perlou Nového Města nad Metují.