Zprávy | Z archivu rubriky


Náhrada za pozemky, které už nelze restituentům vydat, musí být přiměřená a rozumná. Justice může podle Ústavního soudu (ÚS) v konkrétních sporech zohlednit současné poměry, a nejen ceny z počátku 90. let, jejichž určování tehdy popsal zákon o půdě. Jde o průlomový nález, dosud se ceny podobně aktualizovaly jen u náhrad podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, a to na základě rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. K náhradám podle zákona o půdě se dosud Štrasburk ani český ÚS podobně nevyjádřil. Podle soudce zpravodaje Pavla Rychetského je nález aktuální i čtvrtstoletí po vydání restitučních předpisů, protože mnoho nároků ještě není vyřešených. Na ukončené spory a vyplacené náhrady se ale vztáhnout nedá.

ÚS konkrétně vyhověl dvěma ženám, které se domáhají náhrady za čtvrtinové podíly na pozemku v Mníšku pod Brdy. Restituční nárok uplatnil v roce 1992 dědic původních majitelů, po jeho smrti přešel na obě ženy. Okresní úřad Praha-západ v březnu 2000 rozhodl, že parcelu nelze vydat, protože je zastavěná. Se státem se ženy nedohodly ani na vhodném náhradním pozemku, proto jim náleželo právo na peněžitou náhradu. Požadovaly ovšem vyšší kompenzaci, než jakou by dostaly podle právních předpisů a cenových poměrů z počátku 90. let. V následné žalobě vyčíslily svůj nárok každá na 1,5 milionu korun, ovšem Obvodní soud pro Prahu 3 jim přiznal jen 11.155 korun. Městský soud v Praze nakonec uložil státu, aby vyplatil každé ještě 27.101 korun plus úroky. Nejvyšší soud dovolání žen odmítl. V ústavní stížnosti ženy zdůraznily, že přiznaná náhrada je absolutně nepřiměřená, protože vychází z cen platných před 25 lety. Navíc ani tehdy nebylo možné koupit za danou sumu v Mníšku pod Brdy stavební pozemek kvalitativně a kvantitativně odpovídající původnímu.