Mikoláš Aleš

160. výročí narození Mikoláše Alše

Mikoláš Aleš (18. listopadu 1852 Mirotice – 10. července 1913 Praha) byl český malíř, kreslíř, dekoratér a ilustrátor, jedna z nejvýznamnějších osobností tzv. "Generace Národního divadla", klasik českého umění 19. století. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi.

 

Obrazy

Koncem 70. let se Aleš začal věnovat malbě. Vznikají jeho první oleje: Sláva Čechie (1873), Chorál svatováclavský (1873), Husitský tábor (1877), Setkání Jiřího Poděbradského s Matyášem Korvínem (1878, dnes na Staroměstské radnici), U hrobu božího bojovníka, Májový Triptych (1879, svatební dar své nevěstě) aj. Jeho největší malířské plátno je Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (10 x 8,5 m) instalované v galerii Muzea Českého ráje v Turnově. Obraz byl vytvořen roku 1895 pro Národopisnou výstavu v Praze.

 

Obrazové cykly

Obrazové cykly tvoří důležitou část Alšova díla. Prvním dokončeným cyklem byly Smysly (1876) - soubor heroických výjevů pod vlivem Josefa Mánesa. Následoval něžný milostný triptych Poezie-Malířství-Hudba (1878). Pro 14 lunet a čtyři nástěnná pole ve foyeru Národního divadla navrhl Aleš cyklus Vlast a čtyři nástěnné kompozice na téma Život, Mýtus, Národní zpěv a hudba a Historie (1879 zvítězil jeho návrh v soutěži). Návrhy pak s pomocí Františka Ženíška převedl do skutečné velikosti. Později porota odňala Alšovi možnost, aby Vlast provedl barevně v lunetách sám a svěřila barevné provedení několika jiným malířům, což Aleš chápal jako velkou křivdu. Cyklus Živly (1881) odráží Alšův zájem o Indiány v Americe a jejich nešťastný osud. Šestilistový cyklus Praha (1882) je oslavou matky českých měst ve významných dějinných událostech. Cyklus Život starých Slovanů (1891) je pětilistový romanticko-idylický pohled na život slovanských předků podle tehdejší archeologie.

 

Výzdoba domů

Významné jsou jeho návrhy a předlohy pro freskovou a sgrafitovou výzdobu domů, zejména v Praze, Plzni, ale i jiných místech. Od roku 1880 do roku 1913 navrhl výzdobu 37 domů a veřejných budov v Praze, což mu umožnila přízeň architektů, zejména Rudolfa Štecha a Antonína Wiehla, kteří stavěli domy s bohatě zdobenými fasádami.

 

Kresby a ilustrace

Ilustroval Ohlas písní ruských (1883) Františka Ladislava Čelakovského, Rukopis zelenohorský a královédvorský (1884), Sládkovy básně Zvony a zvonky (1894), Jiráskovi Psohlavce (1900), Máchův Máj, dále díla Karla Havlíčka Borovského, Karla Václava Raise, Václava Beneše Třebízského, Jakuba Arbesa a dalších. Ve svých ilustracích zpodobnil hrdinské postavy národních dějin - kníže Václav, Jan Hus, Jan Žižka, postavy husitských hejtmanů a bojovníků, Chody, zbojníky, selské rebely aj. Se zvláštní oblibou maloval vojenské motivy - hulány, dragouny, husary, čikoše (maďarští pastevci koní), cikány. Jeho velký význam tkví v ilustraci lidových českých a moravských písní, z nichž vznikl známý a velmi populární Alšův Špalíček národních písní a říkadel, vydaný poprvé roku 1906. Kreslil i obrázky do snářů a lidových kalendářů. Ilustroval množství dětských knížek, např. Domov, Pohádky, Rok na vsi, Slabikář, Staré pověsti české a další.